Bilanční rozhovor – 1. část
Arcibiskup
1) V tuto chvíli, otče kardinále, se dá bilancovat hned z několika hledisek. Začnu oblastí, která jediná se v podstatném smyslu skutečně uzavírá, totiž vaše působení na Vojtěchově stolci, tedy službou pražského arcibiskupa. S čím jste do ní v březnu roku 1991 vstupoval? Co vám tehdy hlavně
leželo na srdci?
V době komunismu jsem bolestně zakoušel rozdělení církve způsobené režimem. Šlo o záměrné ničení její jednoty. Jedině kněží měli omezenou a přísně kontrolovanou možnost trochu působit. Ovšem pouze v kostele. Především udělovat svátosti. Laikům naopak bylo důsledně bráněno v tom, aby v církvi veřejně působili – a to právě v těch typech služby, která by jim byla vlastní. Tedy například spolupráce na katechezi dětí, mládeže či snoubenců, organizování společenského života při farnosti nebo rozvoj
charitativní činnosti. Proto první, co mi tanulo na mysli, byl program, který by rozvinul zapojení laiků do práce v církvi a otevřel co největší prostor jejich aktivitám, například jejich vzdělávání či službě pastoračních asistentů. Dále jsem měl ideu vytvoření komunitních center ve velkých pražských sídlištích i některých jiných městech. Také mi šlo o to, abych skrze pravidelné pastorační návštěvy měl kontakt jak s věřícími (a oni se mnou), tak i s místní společenskou reprezentací. A konečně mi bylo
jasné, že i když nás tolik tísnil a dosud tísní nedostatek finančních prostředků, patříme přesto k těm ve světě bohatším, a tedy že budeme muset být záhy schopni podporovat ty, kteří jsou opravdu chudí…………. celý rozhovor najdete na stránce Příspěvky