Česká komunita v Londýně v lednu ztratila jednu ze svých nejvýraznějších postav exilových let a české herectví jednu z jeho oblíbených divadelních a filmových hereček, jejíž kariéra překlenula téměř tři čtvrtiny století. Stejně tak ovšem bude na desítky rolí Sylvy Langové-Williams vzpomínat britská divadelní, filmová a televizní scéna.
Plzeňská rodačka a dcera důstojníka československé armády, Sylva vstoupila na divadelní a filmová prkna velmi mladá, zjevně ovlivněna matkou, takto amatérskou operní pěvkyní a záhy se projevila její neobyčejná dispozice a spontaneita pro komické, rozverné a vůbec veselejší role. Zahrála si tak v Hašlerově Králi ulice v r.1935 či v Dívce v modrém v r. 1939. Po absolvování konzervatoře v roce 1940 získala angažmá v kladenském Městském divadle, kde ztvárnila další role. Otec Sylvy byl za války v odboji a matka doslova zachránila rodinu, když otcovu pistoli, za kterou by jim všem – včetně malého synka Míšy z prvního manželství – hrozil trest smrti, ukryla v hodinách. Otec byl i tak nacisty vězněn, hned po válce byl jmenován generálem, ale ,,vězeňský” týfus jej krátce na to udolal. Po válce pak Sylva obsadila náročnější role v pražském Vinohradském divadle, v Divadle E.F.Buriána a 5. května. K jejím největším úspěchům patřily hlavní role v Cyranovi z Bergeracu a ve Zkrocení zlé ženy. Za tu byla spolu s Vítězslavem Vejražkou poctěna Cenou čs.kritiky. K jejím nejznámějším filmům tehdy patřily Parohy s Oldřichem Novým (1947).
Pak přišel únor a Sylva se vdala za Angličana Davida Williamse a odešla z komunistického Československa. V Británii pak přes údajně vzorné plnění mateřských povinností – neb přibyla dcera Katrina – zvládla Angličtinu a začala se poohlížet po divadle či filmu. Brzy se jí to podařilo a zahrála si s úspěchem nejdříve cizinky ve filmu a pak — jak sama s pýchu vzpomínala v rozhovoru pro naše exilové Londýnské listy — v Threepenny Opera v londýnském divadle Royal Court či Nastěnku v Bílých nocích a další, například The Aspern Papers, Witness for the Prosecution, The Spinning of the Wheel či It wasn¨t the Fifth but the Ninth (v Tower Theatre). K tomu začaly přibývat televizní seriály, např. International Detective, Destination Downing Street, Maigret, The Avengers, Spy Trap, Dial M for Murder. Nesčíslné byly i její filmové role — od Little Red Monkey v r-1954, přes Avalanche Express v r. 1979 až k Follow me v r.1989 s Pavlem Landovským. Mezitím Sylva také na přání dlouholetého přítele lorda Oliviera pomáhala režírovat, např. Josefu Svobodovi se Třemi sestrami a Vichřici v divadle Old Vic.Sylva také spolupracovala s českým vysíláním BBC a se Svobodnou Evropou, posílala do vlasti léky, pomáhala našim tenistům už Drobným počínaje a podobně.
Nová kapitola jejích aktivit začala s režírováním divadelního souboru Londýnská sezóna, který vznikl při Velehradě na popud Otce Langa. Ten Sylvu před návštěvou herce Járy Kohouta z Ameriky uprosil, aby kromě obvyklé pomoci Velehradu našla herce a s pomocí operní pěvkyně Gity Vybíralové, vdovy po Wing Cdr.Tomáši Vybíralovi, veliteli
čs. stíhacích perutí RAF za války, nacvičila hru Na tý louce zelený. Stalo se a od tohoto debutu v r. 1979 (Kohout nepřijel a úspěšně jej zastoupil divadelník a bývalý velitel tanku čs.obrněné brigády Rudolf Čapek) následovaly další hry: Vrchlického Noc na Karlštejně, Kvapilova Princezna Pampeliška, Noc na Karlštejně, Kvapilova Princezna Pampeliška, Scheinpflugové Okénko a nakonec v r. 1986 vlastní hra V hudbě život Čechů, aneb Odpoledne u Smetanů, kde si Sylva také zahrála. Po pádu komunismu si ještě Sylva zahrála v Praze, ve filmu Postel Oskara Reifa a byla nominována na cenu Český lev. Zcela poslední záběry s ní natočil vnuk lorda Oliviera a to už přišla dlouhá nemoc. Odchodu Sylvy nebude želet jen národ doma a britská čs. komunita, ale i desítky předních britských divadelníků. Na věčnosti jí pak z přátel uvítají i Jiří Pravda, Sváťa Beneš či Jiří Voskovec. RIP /jn/