V neděli 19.ledna, v den výročí smrti studenta Jana Palacha, se, jako tradičně, konala naše londýnská vzpomínka na jeho zápalnou oběť. Tentokrát v prostorách Heythrop College na Kensington Square, kde se naše komunita, jak známo, schází dvakrát měsíčně po bohoslužbách ve vedlejší kapli. Mši celebroval Otec Radek z Říma, sešlo se na pět desítek krajanů a během odpoledne do čtvrté hodiny, kdy měla vzpomínka oficiálně začít, se jejich počet během občerstvení připraveného správní radou velehradské charity zvýšil až ke stovce.

Palachovská vzpomínka se tedy poprve nekonala před plastikou Franty Bělského na dosavadní budově Velehradu, který byl vzhledem ke zchátralosti konstrukce prodán a plastika uložena až do doby ukončení oprav nově zakoupené budovy s velkou zahradou nedaleko mostu Hammersmith Bridge poblíž stejnojmenné stanice metra, což vše připomněl na uvítanou za správní radu charity ing. Antonín Stáně. Dodal, že nová budova Velehradu se už opravuje, poté, co byl 8.ledna ukončen proces jejího zakoupení. Ing. Stáně také připomněl, že správní radu a pomocníky z řad krajanů čeká velký kus práce při modernizaci a úpravách, včetně zahrady, přičemž vyzval krajany k pomoci, jak jen to dovolí ukončení úprav a počasí. Zopakoval pak to, co už zde uvedl v minulém čísle, že totiž doufá, že se v nových prostorách podaří zorganizovat bohatý program činnosti (včetně koncertů, výstav, přednášek, filmových představení, české školičky, jazykových či výtvarných kurzů, náboženské výuky, skautingu, setkávání starších krajanů i maminek s dětmi, divadelních představení, pěveckého sboru atd).

Ing. Stáně pak uvedl zástupce velvyslance ČR dr. Antonína Hradílka, který poděkoval komunitě za řadu desetiletí udržování památky Janovy oběti a o svých pocitech během jeho pohřbu, o výjimečnosti činu, spíš obvyklého v jihovýchodní Asii a o jejím nepochopení mnoha lidmi. Jan tím chtěl vyzvat naše národy, aby nepodléhaly ,,normalizaci‘‘, aby bojovaly dál a to máme dnes stále na mysli. Pak byl promítnut krátký film z Janova pohřbu z archivu Karlovy univerzity a krátká diskuse, ve které několik krajanů a Marion Wernerová pohovořili o svých zážitcích z té doby a paní Marion, která už o tom přednášela na českém velvyslanectví, připomněla, že si dodnes píše s Janovým bratrem. Na závěr jsme uctili památku Jana minutou ticha. /jn/