“Jedna z nejčistších duší, kterou jsem kdy potkala”, píše krajanka Jarmila Karas.
V paměti mnohých zůstane jako muž plný Boha, laskavý, tolerantní, činorodý, citlivý k nouzi druhých, člověk s velkým a otevřeným srdcem a neúnavný bojovník proti komunistickému rěžimu….
Životopis otce Langa
Zdroje: P. František Hylmar S.J, Krajané rádio, jezuit.cz, česky-dialog.cz
Jan Lang se narodil 20. června 1919 v Rajhradě u Brna, kde byl také pokřtěn. Na popud rajhradského opata Hlobila nastoupil na velehradské jezuitské gymnázium, aby se stal knězem. Po šesti letech studií na Velehradě a dvou letech na Arcibiskupském gymnáziu v Praze vstoupil 8. září 1938 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy a v roce 1940 složil své první řeholní sliby. V letech 1940-42 studoval v Benešově a po zabrání tamní koleje nacisty přešel na Velehrad, kde se věnoval filozofii. V roce 1943-44 pokračoval v Praze na Strahově ve studiu teologie. V létě 1944 byl spolu s ostatními studenty zatčen a do února 1945 vězněn na Pankráci. Odtamtud byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde onemocněl tyfem, ale jako zázrakem přežil. Hned v září 1945 odcestoval do Velké Británie, aby na jezuitské koleji Heythrop College dokončil teologická studia. Dne 8. září 1947 byl vysvěcen na kněze a v letech 1948-49 vykonal třetí probaci v centru St. Beuno´s ve Walesu. Poslední sliby složil 2. února 1956 v Londýně.
Zatímco se připravoval na své poslání katolického kněze, v jeho rodném Československu, kam se plánoval po vysvěcení vrátit, se situace kvapem zhoršovala. Únorový převrat ho zastihl stále ještě v Anglii, a když do Londýna začali proudit první uprchlíci, pomáhal jim, jak se dalo.
Nakonec se právě pomoc krajanům v zahraničí stala celoživotním posláním otce Langa. V paměti mnohých zůstane jako muž plný Boha, laskavý, tolerantní, činorodý, citlivý k nouzi druhých, člověk s velkým a otevřeným srdcem a neúnavný bojovník proti komunistickému rěžimu.
Od roku 1949 pracoval v československé misii, v katolické akci a ve škole, kterou sám založil. Více než čtyřicet let připravoval české náboženské promluvy v rádiu BBC a v roce 1949 byly z jeho iniciativy zahájeny pravidelné bohoslužby pro krajany, které se konaly v jezuitském domě na Farm Street, v němž také od roku 1954 bydlel. Spolupracoval na vydávání Věstníku Cyrilometodějské ligy, který byl po několika číslech přejmenován na Nový život a od roku 1954 vycházel jako krajanské náboženské periodikum v Římě.
Otec Lang se významně podílel na aktivitách československé emigrace v Londýně a na založení londýnské pobočky Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), která vydávala tiskoviny a pořádala protestní akce na podporu československých politických vězňů. Stál u zrodu Naardenského hnutí (1968), které bojovalo za lidská práva, a inicioval londýnský pomník Janu Palachovi. Za práci pro krajanskou komunitu v Británii a za podporu československého disentu mu v roce 1991 prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka.
Zásadním dílem otce Langa byla spolupráce na založení náboženského, kulturního a sociálního střediska Velehrad, k němuž došlo v Londýně v roce 1964. Použil na něj i peníze, které dostal od německé vlády jako odškodnění za věznění v Terezíně.
Velehrad sloužil jako náboženské i kulturní středisko a postupně se z útočiště pro lidi v nouzi proměnil v příjemné místo setkávání krajanů. Vznikla zde živá komunita, v níž si lidé vzájemně mohli předávat své zkušenosti a řešit problémy a mnozí zde nalezli i své životní partnery. V prostorách Velehradu fungovala nedělní škola a pěvecký sbor. Pořádaly se zde přednášky, společenské akce a schůzky kulturních organizací, například sdružení Společnost pro vědy a umění. Až do posledních chvil vytvářel otec Lang neobyčejně pohostinnou a přátelskou atmosféru, z níž návštěvníci střediska čerpají lidskou a duchovní posilu dodnes.
Ke konci života otec Lang přenechal vedení domu kolegům ve Správní radě charity – Trustees (které dům legálně patří), ale denně na Velehrad dojížděl. Dne 7. února 2007 byl převezen do nemocnice St. Mary´s Hospital v Paddingtonu, kde 21. března 2007 ráno zemřel.
V paměti mnohých zůstane jako muž plný Boha, laskavý, tolerantní, činorodý, citlivý k nouzi druhých, člověk s velkým a otevřeným srdcem a neúnavný bojovník proti komunistickému rěžimu.